Přednášky ze sociologie

Slovo SOCIOLOGIE označuje jistý soubor poznání a jisté obvyklé metody, které tohoto poznání využívají a zároveň je rozšiřují. Sociologie je zejména a především způsob myšlení o lidském světě.
Sociologie, historie, politická věda, právo, sociální politika, ekonomie se v všechny týkají člověkem vytvořeného světa a jsou si tudíž velice podobné. Všechny pojednávají o lidské činnosti a jejich důsledcích. Tyto vědy se liší jen málo a nebo vůbec. Přesto má sociologie, tak jako jiná odvětví vědy o společnosti, své vlastní kognitivní hledisko, svůj vlastní soubor otázek ke zkoumání lidského jednání a také svůj vlastní interpretační rámec.
Ústřední otázka sociologie zní: v jakém smyslu záleží na tom, že lidé jsou ve všem, co dělají nebo mohou dělat, závislí na jiných lidech. V jakém smyslu je důležité, že vždycky žijí ve společnosti, v komunikaci, ve směně, v konkurenci, ve spolupráci s jinými lidmi? Právě tento druh otázky konstituuje specifickou oblast sociologické diskuze a vymezuje sociologii jako relativně autonomní odvětví humanitních a sociálních věd.
Sociologie nachází ve svém vztahu ke zdravému rozumu plno problémů směrodatných pro její postavení a praxi. Opravdu jen málo věd se stará o vysvětlení svého vztahu ke zdravému rozumu.
To z čeho se vytváří sociologické poznání je zkušenost obyčejných lidí v obyčejném světě, všedním životě, zkušeností v principu, byť v praxi ne vždy dostupnou každému, zkušeností, která byla už předtím, než se dostala pod lupou sociologa používána někým jiným. Nesociologem, člověkem nevyškoleným v používání sociologického jazyka. Všechno o čem mluví sociologie, už předtím v našich životech bylo. Sociologové nemohou vycházet z ničeho jiného než z každodenní životní zkušenosti.
Sociologie má k zdravému rozumu příliš intimní vztah. Proto je pro identitu sociologie jakožto uceleného souboru poznání tak důležité vytýčit hranice mezi vlastním sociologickým poznáním a zdravým rozumem, který má vždycky plno sociologických myšlenek a představ.