Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 663
projektů
Římské právo - poznámky z přednášek - letní semestr
«»
| Přípona .doc |
Typ přednášky |
Stažené 2 x |
| Velikost 0,1 MB |
Jazyk český |
ID projektu 4969 |
| Poslední úprava 02.02.2015 |
Zobrazeno 1 784 x |
Autor: petr.rajnoha |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
4 Kreditů - kvalita:
92,3% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Fakulta:-
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Římské právo
- Studijní obor:-
- Ročník:1. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:27 stran
1. Úvod do dějin římského práva
Římské právo je právní řád, kterým se Římané řídili v různých dějinných etapách => stále se vyvíjelo. Jeho jednotlivá periodizační období neodpovídají historickým obdobím. Výchozím bodem je založení města Říma (snad roku 753 př.n.l.), naopak koncem je rok 476, kdy zaniká Západořímská říše. Toto ale neplatí v oblasti práva, neboť jeho dějiny se uzavírají teprve právní kompilací císaře Justiniána (529-534).
Právě Corpus iuris civilis císaře Justiniána je přes své mnohé nedostatky nejbohatším zdrojem poznání římského práva. Paradoxem je, že tato sbírka vznikla na východě, později však byla velmi důležitým zdrojem práva i na západě (díky církevnímu právu).
Na přelomu 11. a 12. století bylo nalezeno v Bologni několik Justiniánových zákonů, které vykládá škola glosátorů. Jejím zakladatelem se stal Irnerius. Na západě bylo římské právo stále živé a aktuální. Na východě, v Byzancii, šlo právo dále, Justiniánovy sbírky se brzy staly zapomenutou epizodou.
Vedle středověkého římského práva se formovalo i církevní právo, které vytvořilo jeho protiváhu (Corpus iuris canonici). Shrnutím obou těchto systémů vzniká obojí právo (ius utrumque - dvojice práv nějak souvisejících). I moderní právo se může považovat za následníka římského práva => mnoho institucí z římského práva přešlo do moderní podoby => římské právo je školou právnického myšlení.
Římské právo je právní řád, kterým se Římané řídili v různých dějinných etapách => stále se vyvíjelo. Jeho jednotlivá periodizační období neodpovídají historickým obdobím. Výchozím bodem je založení města Říma (snad roku 753 př.n.l.), naopak koncem je rok 476, kdy zaniká Západořímská říše. Toto ale neplatí v oblasti práva, neboť jeho dějiny se uzavírají teprve právní kompilací císaře Justiniána (529-534).
Právě Corpus iuris civilis císaře Justiniána je přes své mnohé nedostatky nejbohatším zdrojem poznání římského práva. Paradoxem je, že tato sbírka vznikla na východě, později však byla velmi důležitým zdrojem práva i na západě (díky církevnímu právu).
Na přelomu 11. a 12. století bylo nalezeno v Bologni několik Justiniánových zákonů, které vykládá škola glosátorů. Jejím zakladatelem se stal Irnerius. Na západě bylo římské právo stále živé a aktuální. Na východě, v Byzancii, šlo právo dále, Justiniánovy sbírky se brzy staly zapomenutou epizodou.
Vedle středověkého římského práva se formovalo i církevní právo, které vytvořilo jeho protiváhu (Corpus iuris canonici). Shrnutím obou těchto systémů vzniká obojí právo (ius utrumque - dvojice práv nějak souvisejících). I moderní právo se může považovat za následníka římského práva => mnoho institucí z římského práva přešlo do moderní podoby => římské právo je školou právnického myšlení.
Klíčová slova:
římské právo
právní postavení
fyzické osoby
negotium iuridicum
procesní právo
Obsah:
- 1. Úvod do dějin římského práva
1.1. Corpus iuris civilis
1.2. Institutiones Gai (Instituce právníka Gaia)
1.3. Pojmy moderního práva používané v římském právu
1.3.1. Co je to právo?
1.3.2. Právní vztah, právní skutečnost
1.3.3. Právo (ius)
1.3.3.1 Dělení práva u Římanů
1.3.3.2 Interpretace práva
2. Právní subjekty, právní postavení
2.1. Vznik fyzické osoby
2.2. Zánik fyzické osoby - smrt
2.3. Status
2.3.1 Status libertatis
2.3.1.1 Otroctví
2.3.1.2 Otroctví v klasickém právu
2.3.2. Status civitatis
2.3.3. Status familiae
2.4. Umenšení nebo odnětí části právních schopností
2.4.1. Umenšování občanských práv podle náboženství, postoj Říma k různých náboženstvím
2.4.2. Právní postavení Římanů podle přináležení k určité společenské vrstvě
2.4.3 Umenšení (omezení) právní schopnosti žen
2.5. Právnické (morální) osoby v římském právu
2.5.1. Korporace
2.5.2. Zánik korporace
2.5.3. Nadace (fundatio)
3. Negotium iuridicum (právní jednání)
3.1. Možnosti projevů vůle
3.1.1 Slavnostní forma právního jednání
3.1.2. Neslavnostní forma právního jednání
3.2. Právní jednání v nejstarším (archaickém) období
3.3. Právní jednání v postklasickém období
3.4. Prvky právního jednání
3.4.1. Kategorie elementů
3.4.2. Accidentalia negotii
3.4.2.1. Condicio
3.4.2.2. Dies
3.4.2.3. Modus
3.5. Zastoupení v právním jednání
3.6. Vůle, různé projevy lidské vůle
3.6.1. Konkrétní možnosti nesouladu mezi vnitřním a vnějším projevem
3.6.2. Posuzování nesouladu v moderním právu
3.6.3. Použití násilí při právním jednání
4. Římské procesní právo
4.1. Římský privátní proces
4.2. Legis actiones
4.2.1. Legis actio per manus iniectionem
4.2.2. Legis actio sacramenti
4.2.3. Legis actio per iudicis postulationem
4.2.4. Legis actio per condictionem
4.2.5. Legis actio per pignoris capionem
4.3. Formula
4.4. Cognitio extra ordinem
5. Obsah