Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Římské právo seminář II.
«»
| Přípona .doc |
Typ přednášky |
Stažené 2 x |
| Velikost 0,1 MB |
Jazyk český |
ID projektu 3576 |
| Poslední úprava 09.06.2014 |
Zobrazeno 1 685 x |
Autor: redsun |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
6 Kreditů - kvalita:
88,3% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta právnická
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Římské právo
- Studijní obor:-
- Ročník:2. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:28 stran
1. Římská rodina (familia)
Pojem familia má několik různých významů:
- idea sdílení společenství, života a majetku určité skupiny osob pod jednou střechou
- majetek otce rodiny
- většinou - skupina osob (otec - paterfamilias a na něm závislé osoby)
- existuje též otrocká rodina (familia servile), ale většinou jsou členy rodiny osoby se status libertatis
1.1. Paterfamilias a ostatní členové rodiny
Je to překážka, která zabraňuje svojí existencí všem potomkům, aby mohli mít svůj majetek. Otci rodiny jsou podřízeni synové, otroci, věci,... Alespoň zpočátku nebyl žádný velký rozdíl mezi postavením syna a otroka (byla zde stejná moc nad životem a smrtí). Odlišnost v jejich postavení můžeme nalézt však z dlouhodobého pohledu -> syn je v podřízenosti do doby smrti otce, otrok přechází jako dědictví s ostatním majetkem.
Pasivními členy rodiny, podřízenými moci otce rodiny, jsou synové, dcery, vnuci, manželka, manželky synů. Existence rodiny není podmínkou pro existenci paterfamilias (ten má možnost mír rodinu, ale nemusí ji využít).
Otec rodiny je osobou sui iuris. Nemá nad sebou žádného paterfamilias. Sui iuris může být např. i nezletilý sirotek, který má poručníka, nebo vdova. Podřízené osoby se nazývají alieni iuris. Mater familias je faktický popis stavu ženy v postavení alieni iuris. Synové mohli být emancipováni -> propuštěni z otcovského svazku. Tím se stávají osobami sui iuris. Dále pak existuje jednoduchá generační rodina (otec <-> syn), která je trvalým vztahem.
Rodina je určena ke krátkému trvání. Po smrti otce hned několik osob (synové, vdova, popřípadě již vnuci) přechází do stavu sui iuris. Trochu zbrzděn je efekt fragmentalizace (dělení) majetku. Synové jeví snahu zachovat majetek otce spojený.
V oblasti práva byla rodina důležitá také proto, že z ní (z okruhu nejbližších příbuzných) byli vybíráni poručníci pro nezletilé děti.
Rodinu označujeme jako:
familia proprio iure - dokud žije otec
familia communi iure - po smrti otce (okruh svobodných osob, jež dříve spojovala otcovská moc)
Pojem familia má několik různých významů:
- idea sdílení společenství, života a majetku určité skupiny osob pod jednou střechou
- majetek otce rodiny
- většinou - skupina osob (otec - paterfamilias a na něm závislé osoby)
- existuje též otrocká rodina (familia servile), ale většinou jsou členy rodiny osoby se status libertatis
1.1. Paterfamilias a ostatní členové rodiny
Je to překážka, která zabraňuje svojí existencí všem potomkům, aby mohli mít svůj majetek. Otci rodiny jsou podřízeni synové, otroci, věci,... Alespoň zpočátku nebyl žádný velký rozdíl mezi postavením syna a otroka (byla zde stejná moc nad životem a smrtí). Odlišnost v jejich postavení můžeme nalézt však z dlouhodobého pohledu -> syn je v podřízenosti do doby smrti otce, otrok přechází jako dědictví s ostatním majetkem.
Pasivními členy rodiny, podřízenými moci otce rodiny, jsou synové, dcery, vnuci, manželka, manželky synů. Existence rodiny není podmínkou pro existenci paterfamilias (ten má možnost mír rodinu, ale nemusí ji využít).
Otec rodiny je osobou sui iuris. Nemá nad sebou žádného paterfamilias. Sui iuris může být např. i nezletilý sirotek, který má poručníka, nebo vdova. Podřízené osoby se nazývají alieni iuris. Mater familias je faktický popis stavu ženy v postavení alieni iuris. Synové mohli být emancipováni -> propuštěni z otcovského svazku. Tím se stávají osobami sui iuris. Dále pak existuje jednoduchá generační rodina (otec <-> syn), která je trvalým vztahem.
Rodina je určena ke krátkému trvání. Po smrti otce hned několik osob (synové, vdova, popřípadě již vnuci) přechází do stavu sui iuris. Trochu zbrzděn je efekt fragmentalizace (dělení) majetku. Synové jeví snahu zachovat majetek otce spojený.
V oblasti práva byla rodina důležitá také proto, že z ní (z okruhu nejbližších příbuzných) byli vybíráni poručníci pro nezletilé děti.
Rodinu označujeme jako:
familia proprio iure - dokud žije otec
familia communi iure - po smrti otce (okruh svobodných osob, jež dříve spojovala otcovská moc)
Klíčová slova:
římska rodina
familia
agnatio
cognatio
matrimonium
sine manu
cum manu
konkubinát
patria potestas
tutela
cura
Obsah:
- 1. Římská rodina (familia)
1.1. Paterfamilias a ostatní členové rodiny
1.2. Příbuzenské vztahy ve familia proprio iure
1.2.1. Agnatio
1.2.2. Cognatio
1.2.3. Adfinitas (švagrovství)
1.3. Pravomoci ve familia proprio iure
1.4. Manželství (matrimonium)
1.4.1. Právní jednání doprovázející uzavření sňatku
1.4.1.1. Confarreatio
1.4.1.2. Coemptio
1.4.2. Manželství přísné a volné
1.4.2.1. Matrimonium sine manu
1.4.2.2. Postavení ženy v římském manželství
1.4.3. Podmínky k uzavření manželství, connubium
1.4.4. Zákazy sňatků v císařském období
1.4.5. Souhlas se sňatkem ze strany otce rodiny
1.4.6. Omezení svobody manželství
1.4.6.1. Augustovo zákonodárství ke zlepšení mravů římské společnosti
1.4.6.2. Omezení svobody manželství nástupem křesťanství
1.4.7. Zásnuby (sponsalia)
1.4.7.1. Arrhae sponsaliciae
1.4.7.1. Podmínky k uzavření zásnub
1.4.8. Zrušení manželství, rozvod (divortium)
1.4.8.1. Pohled římské společnosti na rozvod
1.4.8.2. Typy rozvodů podle důvodů, ospravedlnění rozvodů
1.4.9. Majetkové vztahy mezi manžely - věno
1.4.9.1. Způsoby ustanovení věna
1.4.9.2. Vývoj institutu věna od nejstarších dob po Justiniána
1.4.9.3. Osud věna při zániku manželství
1.4.9.4. Donatio ante nuptias (=> donatio propter nuptias)
1.5. Konkubinát (concubinatus)
1.6. Společné bydlení, obcování (contubernium)
1.7. Otcovská moc na syny (patria potestas)
1.7.1. Způsoby získání patria potestas
1.7.1.1. Zplozením potomků z řádného manželství (ex iustis nuptiis)
1.7.1.2. Adrogatio
1.7.1.3. Adoptio
1.7.1.4. Legitimatio
1.7.2. Zánik patria potestas
1.7.3. Obsah patria potestas a prostředky její obrany
1.7.3.1. Uplatnění otcovské moci v soukromém právu
1.7.3.2. Omezení synů v majetkové oblasti, peculium
1.8. Otcova moc nad otroky, personae in causa mancipii
1.8.1. Jak se člověk stane otrokem
1.8.1.1. Zrozením z matky otrokyně
1.8.1.2. Provedením capitis deminutio maxima
1.8.2. Jak se z otroka stane svobodný
1.8.2.1. Manumissio testamento
1.8.2.2. Manumissio censu
1.8.2.3. Manumissio vindicta
1.8.2.4. Neformální způsoby udělení svobody
1.8.2.5. Propuštění za situace, když má otrok více pánů
1.8.3. Pohled římské společnosti na propouštění otroků
1.8.4. Postavení (status) svobodného propuštěnce
1.8.5. Personae in causa mancipii
1.9. Omezení osoby sui iuris - tutela, cura
1.9.1. Tutela (ochrana, poručenství)
1.9.1.1. Konkrétní případy tutely určené pro nedospělé
1.9.1.2. Tutela určená pro ženy
1.9.2. Cura (péče, opatrovnictví)
2. Obsah