Společná zemědělská politika - Vznik, vývoj, krize, reformy a perspektivy

Před vznikem společné zemědělské politiky
- Po skončení 2. světové války se Evropa ocitla v situaci všeobecného potravinového nedostatku a nízké spotřeby.
- V polovině 50. let byly země budoucího EHS schopné zabezpečit zásobování z vlastních zdrojů v nejlepším případ jen z 85%. Úroveň soběstačnosti je definována jako poměr domácí nabídky vůči domácí poptávce (v %). Produkty s hodnotami nedosahujícími 100% vyžadovaly dovoz výrobku ze zahraničí.

Nová reforma společní zemědělské politiky
- Výše finančních prostředků, kterou jako jednotnou zemědělskou platbu obdrží konkrétní farmář, se vypočte jako průměr přímých plateb, jež mu byly přiznány v referenčním období 2000 až 2002.
- Nový typ přímé podpory postrádá jakoukoliv vazbu na produkci.
- Jelikož se výše dotací odvíjí od historických nároků, nejsou již rozhodnutí producentů co a v jakém množství vyrábět ovlivněna možností získat další peníze.

Příklad pro ČR:
„Rozdíly mezi úrovní plateb ve starých a nových členských státech budou částečně kompenzovány z rozpočtů nových členských států. Zákaz spolufinancování domácího zemědělského sektoru ze zdrojů členského států je přitom jedním z pilířů SZP. I úroveň spolufinancování ze zdrojů nových členských států je omezena.“ (Šlosarčík - Přechodná období jako nástroj flexibility při rozšiřování Evropské Unie, Mezinárodní vztahy 1/2004, s. 60)...