Tváření - Základy strojírenské technologie

• nauka o tváření analyzuje a rozpracovává všeobecné zásady teorie a technologie tváření kovů

• technologie tváření kovů využívá poznatky:
- teorie plasticity - její základy byly rozpracovány v 60. letech 19. století
- teorie tváření - využívá komplexní mezioborové poznatky fyziky, chemie, matematiky a nauky o kovech - byly položeny základy fyzikálně-chemické teorie plasticity

• při výrobě součástí tvářením nastávají v kovech kvalitativní změny

• tvářením se vyrábějí:
- polotovary - tyče, pásy, plechy, profily atd.
- hotové součásti - šrouby, ozubená kola, kolejnice, klikové hřídele

• mnohdy s přesností, která se vyrovná přesnosti dosahované jinými strojírenskými technologiemi (např. třískovým obráběním)
• technologii tváření je třeba věnovat velkou pozornost
• v moderní průmyslové výrobě připadá asi 60% spotřeby válcované oceli na strojírenství (40% pak na všechna další odvětví)
• z tohoto množství se asi pětina (cca 20%) vrací zpět do hutí v podobě třísek a jiného odpadu
• právě využitím technologie tváření lze tyto ztráty snižovat
• v této souvislosti má stále větší význam přesné kování, protlačování za studena, ale zvláště výroba výlisků z tenkého plechu, které při správné konstrukci mohou nahradit nejen odlitky, ale často I výkovky
• technologie zpracování tenkého plechu prodělala v tehdejším Československu prudký rozmach po roce 1960, kdy byly v Košicích dostavěny VSŽ
• začalo se I s výrobou plechů povrchově upravovaných přímo v hutích (povlaky kovů nebo plastů)
• technologie tváření je spojena s velkou fyzickou námahou pracovníků, a to I přes nasazení mechanizačních prostředků (např. prodavačů, manipulátorů, robotů) v kovárnách a lisovnách
• v tomto ohledu zůstává ještě velký prostor pro zlepšení