Ústavní právo

Státověda – úvod do ústavního práva

Stát a jeho základní znaky:

Území, hranice (ústavně zakotvené, všeobecně uznávané, aby nedocházelo ke sporům)
Obyvatelé (státní národ) a jejich usedlost
Státní moc (moc, schopnost prosazovat obecnou vůli i donucováním)

Specifikace pojmů společenství lidí:
Lid – všechny osoby pobývající na území státu (mají základní práva)

Národ – sebeurčení národnosti (povědomí národa) mají společné znaky např. jazyk, dějiny, zvyky ….. (př. rozpad Rakouska – Uherska)

Obyvatelstvo – lidé žijící na určitém území na základě povolení pobytu (přechodné, trvalé)

Občan – právní status = postavení člověka ve vztahu ke státu (z ústavy, zákonů mu vyplývají práva a povinnosti)

Dělba moci:
Pozn.: Ludvík XIV. – „Stát jsem já“ = legibus solutus – naprosto nezávislí v rozhodování neomezován ani zákony a vyhláškami, které předtím vydal = absolutní moc

1.) Horizontální – u každého právního státu
2.) Vertikální – u federací

Legalita(zákonnost)

legalita tvořena od slova LEX jako zákon
chování ve státě je regulováno zákony
ústavně neexistuje legibus solutus = i vládnoucí vrstva je vázána zákonem
výkon moci v rámci toho co povoluje zákon i pro toho kdo této moci nabyl volbou
legalita = legitimita(ospravedlnění) – dáno zákonem

Občanství

1.) IUS SANGUINIS - právo krve, nabytí občanství po rodičích
2.) IUS SOLI – právo půdy, narození na území
3.) UDĚLENÍ OBČANSVÍ – na udělení občanství není nárok, jde o subjektivní rozhodnutí státu (na udělení trvalého pobytu vzniká nárok po splnění určených podmínek a jejich splnění může hrát i roli při rozhodnutí o udělení občanství)

POJMY:
a) Suverenita státní moci
b) Legalita státní moci
c) Legitimita státní moci

a) Suverenita – suverén = panovník ve svém rozhodování neomezen hlavně v době absolutismu (legibus solutus)