Základy sociologie - Občanská společnost - předpoklady, formy, východiska

Moc
• podle Lykese. Navazuje na Maxe Webera, typy moci:
• 1) Moc znamená prosadit svou vůli i proti vůli jiného. Osoba A má nad osobou B moc tehdy, když A přinutí B udělat něco, co by jinak samo neudělalo. Navazuje na M. Webera
• 2) podle Bachratze a Baratze. Moc jako nastolování agendy, ten kdo má moc může nastolovat otázky k řešení a problémy k diskusi. Naopak může dosáhnout toho, že se tyto otázky nebudou řešit. Tím ten, kdo má moc může ovlivňovat jednání o věcech, na kterých má zájem a naopak.
• 3) moc jako kontrola nad myšlením lidí. Moc spočívá v tom, že se ovlivní, určí nebo vytvoří přání daného člověka, nad kterým mám moc. S tímto motivem pracovala Frankfurtská škola - kritická teorie - známá v 60. letech mezi studentským hnutím; Marcuse - jednorozměrná společnost; From - snaha o propojení Marxe a Freuda; a ta říká, že vyspělé industriální společnosti své občany nedeptají terorem, ale vytrvale s nimi manipulují - příjemná nesvoboda. Není zde konflikt, společnost bez opozice, vládne zde manipulativní moc, vytvářející přání.

Rozdíl mezi autoritou a mocí

• autorita = legitimizovaná moc. Když má někdo autoritu, tak má oprávnění vládnou, ti kterým vládne ho berou jako někoho, kdo má pravomoc jim vládnou. Je to tedy moc, jejíž projevy jsou akceptovány těmi, jichž se týká. Typy autority (panství) podle Webera: