Specifické rysy užívání veterinárních léčiv

1) Druhová šíře živočichů v péči veterinární medicíny
Humánní medicína je zaměřena na člověka, výsledný účinek po podání léčiva ovlivňují faktory jako např. věk, patologický stav, pohlaví, psychický stav atd.
Veterinární medicína zahrnuje do své péče nesrovnatelně širší druhové spektrum živočichů, mezi které patří jak obratlovci tak i bezobratlí. V těchto živočišných řádech jsou početné kmeny, třídy, čeledi, jednotlivé rody a druhy (často i plemena) živočichů.
Vědomosti odborné veřejnosti o zmíněných rozdílech, včetně znalosti příslušných léčiv, jsou nezbytným předpokladem účinné a bezpečné farmakologické péče o každý individuální druh živočicha. Faktory ovlivňující účinnost léčiva zmíněné u člověka mají i ve veterinární farmakologii velmi podstatný význam.

2) Způsoby podávání léčiv zvířatům
Vzhledem k hlavnímu zaměření veterinární medicíny na hospodářská zvířata, která jsou z důvodů ekonomických často chována formou vysoce koncentrovaných chovů, celkově převládá hromadné oproti individuálnímu podávání léčiv. U některých zvířecích druhů či živočichů ani jiné, než hromadné užívání léčiv téměř možné není (včely, volně žijící zvěř, ryby). Obecně mohou být léčivé přípravky zvířatům podávány prostřednictvím zažívacího traktu (enterálně či perorálně) a cestou mimo zažívací trakt (parenterálně), tj. injekčně a lokálně. Hromadné perorální podávání léčiv lze označit pro veterinární medicínu za nejdůležitější. Parenterální podávání léčiv je více typické pro individuální ošetření zvířat. Některé lékové formy parenterálního typu jsou technologicky přizpůsobeny individuálnímu, ale v sériích prováděnému, ošetření zvířat (injekce, pour-on roztok, postřiky aj.).
Individuální aplikace léčiv je praktikována u jednotlivě chovaných zvířat, u hospodářsky a chovatelsky cenných zvířat, sportovně využívaných zvířat apod., nebo tam, kde povaha onemocnění hromadné ošetření vylučuje (např. onemocnění mléčné žlázy a reprodukčního systému).

3) Lékové formy
Veterinární farmacie disponuje všemi skupinami lékových forem respektujícími používané způsoby podávání léčiv, tj. enterálními a parenterálními formami. V jednotlivých skupinách existují, v porovnání s humánní situací, značné rozdíly. Ty jsou kvalitativního i kvantitativního charakteru. Kvalitativně existují lékové formy nemající v humánní medicíně obdobu (např. intrammamární suspenze, pour-on roztoky, boly a mnohé další) nebo některé formy, které jsou sice typově blízké, ale ve veterinární variantě přizpůsobené potřebám ošetření zvířat (např. injekce, LA injekce ad.). Kvantitativní rozdílnosti spočívají ve veterinárním upřednostňování a tím i významnosti určitých lékových forem, ale i jejich skupin, a to často ve vazbě na konkrétní skupiny živočišných druhů.