Alokace obnovitelných přírodních zdrojů

FORMULACE PROBLÉMU:
PROČ A ZA JAKÝCH PODMÍNEK HROZÍ VYČERPÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ V TRŽNÍ EKONOMICE?

Hlavní obava související vyčerpáním přírodních zdrojů při tržní alokací přírodních zdrojů je podložena vírou, že zájem soukromého vlastníka je vytěžit a prodat veškerou dostupnou zásobu zdroje tak rychle, jak jen je to možné, protože je to jediný způsob, jakým realizuje užitek. To však nemusí být ve všech případech pravdou. V případě, že jsou vlastnická práva k vzácným přírodním zdrojům výlučná, obecně akceptovatelná, volně převoditelná a vynutitelná, snaží se vlastníci maximalizovat hodnotu svého majetku a tím i mezní užitek z jeho vlastnictví. Celková hodnota naleziště se skládá z užitné hodnoty, která je realizována prodejem vytěžených surovin, a potenciální hodnoty aktiva, kterou má zdroj ponechaný v přírodním stavu. Jakmile tržní cena suroviny vzroste, dochází ke zhodnocení nevytěžené zásoby. Vlastník vzácného zdroje maximalizující zisk tedy hledá rovnováhu mezi současným a budoucím objemem těžby, aby dosáhl co nejvyšší celkové hodnoty. Následováním tohoto sobeckého cíle zároveň provádí společensky efektivní alokaci přírodního bohatství“ (Tietenberg, 1992).