Jak se vyvíjelo a jak funguje financování zdravotnictví

Jak se vyvíjelo a jak funguje financování zdravotnictví
Nastavení finančních toků ve zdravotnictví je hlavním faktorem, který ovlivňuje míru solidarity a odpovědnosti v systému, působí na jeho efektivitu i kvalitu, stejně jako na jeho schopnost se průběžně adaptovat na vývoj medicíny a společnosti. Způsob, jakým se peníze dostávají od pacientů k lékařům, se v čase vyvíjel. Geneze systému pak napovídá leccos o systému samotném.
Po tisíciletí byl vztah mezi pacienty a lékaři přímý, pacienti zaplatili za poskytnutou péči lékaři a bylo. Nemocným bez prostředků a rodinného zázemí byla péče poskytována na charitativním principu církevními nebo městskými institucemi. O zdravotnictví jako o systému je možné hovořit až od chvíle, kdy mezi pacienta a lékaře vstoupil "plátce třetí strany".

Stalo se tak ve druhé polovině 19. století, kdy bylo ve střední Evropě zavedeno povinné nemocenské pojištění zaměstnanců. V habsburské monarchii se první vlaštovka tohoto typu objevila v živnostenském zákoně v roce 1859 a v roce 1888 bylo nemocenské pojištění zaměstnanců zavedeno plošně. Jeho konstrukce byla obdobou reformy sociálního systému v sousedním Prusku, která proběhla mezi lety 1881 až 1889 za kancléřování Otty von Bismarcka. Od té doby je jeho jméno spojováno s pojišťovenským modelem financování zdravotní péče.
Nemocenské pojištění se nezrodilo z potřeby zajistit solidaritu zdravých s nemocnými, bohatých s chudými a mladých se staršími v dostupnosti zdravotní péče, ale aby pokrylo základní životní potřeby rodiny nemocného nebo zraněného zaměstnance. Průmyslová revoluce odvedla lidi z jejich původního prostředí, které by se o ně v době nemoci postaralo, do anonymity průmyslových aglomerací. K proplácení zdravotní péče z nemocenské došlo jaksi mimochodem - nemocenské pokladny platily lékařům, aby marody vraceli co nejdříve do pracovního procesu a hlídali dobu vyplácení nemocenské.