Příčiny vzniku reformní pedagogiky či Hnutí nových škol

Kritika tradiční školy:
- jednostranný důraz na intelektuální rozvoj žáků, opomíjení emotivní a volní stránky osobnosti žáka
- nedocenění pracovních činností (opomíjení estetických, tělovýchovných a zdravotních aspektů výchovy)
- jednostranná orientace na učení, zaměřenost na obsah učiva, podcenění kreativity
- příprava na budoucnost, místo aktuálního prožívání života ve škole
- důraz na dril
- autoritativní výchova učitele, vyžadování poslušnosti žáků
- izolace školy od života
- úkolem učitele je transmise povinných vědomostí do hlav žáků

Rysy alternativních škol:
- pedocentrismus (výuka vychází ze zájmů dítěte), aktivita (činná škola)
- vedle kognitivního rozvoje prosazování i emoční a sociální stránky žákovy osobnosti
- rovný komunikativní přístup
- škola jako životní společenství, učení pro život životem
- propojení teorie a praxe při získávání vědomostí, dovedností a návyků
- podpora mimoškolních aktivit, důraz na hru, pohyb a práci, pobyt v přírodě
- nerepresivní styl vychovatele, zákaz fyzických trestů, vypuštění klasického známkování
- interdisciplinární přístup (výuka dle témat v blocích či etapách)
- podpora autonomie žáků

Některé didaktické principy současných alternativních škol či koncepcí:
- princip učení ve druhém plánu (formou her získávání vědomostí, dovedností, návyků)
- heuristický princip (objevování poznatků vlastní zkušeností, nikoli předáváním hotových fakt)
- princip primárních informací (jde o prosazování poznatků uplatnitelných v životě)
- činnostní princip (získávání dovedností řešit neznámé problémy)
- princip kontinuity (lidská činnost a zkušenost jsou vývojově podmíněny)
- princip komunitního vzdělávání (spolupráce školy s okolím)
- princip kritického partnerství (právo všech členů školní obce na vzájemnou kritiku)
- princip celoživotního učení (jako základ tzv. učící se společnosti - learning society)
- principy globální výchovy (péče o Zemi, péče o duši, vzdělání pro světoobčanství, podpora participace...)