Styly učení žáků a studentů

Co říkáme na otázku: Jak se učit?
1. Žák je vyzýván k učení, je mu předepisován obsah a rozsah učiva, ale postup je necháván na něm (učení metodou pokusu a omylu).
2. Žák musí dostat od učitele nebo od rodiče určitý návod, jak postupovat (učení podle instrukcí, učení nápodobou vzoru).
3. Žák je vyzýván, aby změnil svůj způsob učení na středoškolský, vysokoškolský atd. (učení nápodobou neexistujícího typického žáka na určitém stupni školy podle pokynů učitele).
4. Žák je vyzýván, aby respektoval velmi obecná doporučení, zásady „univerzálního“ učení (řízené samoučení pomocí příruček).
5. Žák je vyzýván, aby respektoval poznatky získané psychologickým výzkumem lidského učení; množství psychologických teorií a psychologických „škol“ (učení vysvětlováním, výcvikem, přeučováním).

Dosavadní přístupy - problémy a rizika

Problémy ve školní praxi
- nepočítají s individuálními zvláštnostmi žáka (individuální diagnostika)
- nepočítají s těmi postupy učení, k nimž se on sám zatím dopracoval (subj. „funkční“ postupy)
- chtějí tyto postupy předělat, aniž je hlouběji poznaly
- někdy je dokonce chtějí zlikvidovat ve prospěch hromadně doporučovaných postupů

Rizika pro celý systém
- školský systém ignoruje individuální styly učení žáků (jak se učí „průměrný“ žák)
- školský systém nepřeje individuálním vyučovacím stylům učitelů („správný postup“; kriteria?)
- trvá-li tento tlak dlouho a je-li systematický, ztrácíme výrazné individuality, originální myslitele, nekonvenčně uvažující jedince