Baroko – výtvarné umění

Úvod
Baroko vzniká v Itálii již v 16. století a pokračuje až do první poloviny 18. století a rychle se rozšiřuje do ostatních evropských zemí. Rozvíjelo se v době závažných společenských proměn. Vznikala díla plná dramatičnosti, v nichž přímou linii nahradila křivka, v níž se bohatě uplatňoval prostor a účinky
světla. V Itálii se však poprvé objevil i jiný příznačný rys barokního umění, a to nový, bezprostřednější vztah ke smyslové skutečnosti a reálnému světu, vztah, který výrazně poznamenal tvorbu s tradiční náboženskou a mytologickou tematikou, a který sehrál prvořadou úlohu v malbě podobizen, krajin, zátiší a výjevů z každodenního života. Také kostely přestaly sloužit k meditaci, začaly se budovat prostorné síně nebo sloupoví, dobře rozvržené, vhodné pro kázání a společné motlitby. Důležitým znakem bylo, že místo kruhového půdorysu se využívá půdorys elipsovitý. Baroko rozvíjí prostor jakoby do hloubky, klade důraz na šikmé zakřivení linie a pokroucené plochy.