Boj o investituru

BOJ O INVESTITURU – Spor světské a církevní moci
v 11. a 12. století

Pojem boj o investituru lze zjednodušeně vyložit jako spor světských panovníků, zejména císaře Svaté říše římské, a papežství o právo investitury biskupů. Investitura je pak uvedení do úřadu symbolickým předáním insignií, v našem případě jsou insigniemi prsten a berla, později přibylo žezlo.

Než se podíváme na vlastní „boj o investituru“, řekněme si něco o římskokatolické církvi té doby, zejména pak o jejím postavení ve Svaté říši římské (zejména dnešní Německo). V polovině 11. století došlo v evropské církvi k reformnímu hnutí a toto hnutí vzešlo patrně z klášterů. Zvlášť významné místo zaujímal burgundský klášter Cluny a kláštery jemu „podřízené“. V těchto klášterech se žilo přísně zbožným životem a kláštery šly dál, dá se říci, příkladem. Podstatou reformního hnutí byla kritika zesvětštěného kléru, zejména pak dodržování celibátu a takzvané kupování úřadů. Od dob papeže Lva IX. (1049 – 1054) mělo reformní hnutí navíc podporu svatopeterského stolce.