Buřiči a anarchisté

Buřiči a anarchisté – Na přelomu 19. a 20. stol. vystupuje i tato generace, která v umění i v životě stojí proti soudobé společnosti. Tato generace neodmítá předchozí umění, jako literární moderna, ale její poezie je plná pesimizmu a odporu. Jazyk básní se blíží k hovorovému, píší o moderní civilizaci, ale vyjadřují i „antimilitaristický postoj“ (postoj odmítající válku) a zájem o sociální problémy. Viktor Dyk – Vystudoval práva, věnoval se novinářství a literatuře. V první části své tvorby píše o skepsi, přezíravosti používá ironii rýpavé verše. sb. „Aporta imperii“ „Marnosti“, „Milá sedmi loupežníků“ – balada o lásce a zradě a lící touhu mladé generace po vzpouře. sb. „Satiry a sarkasmy“ – politická lyrika, kritizuje nedostatky českého národa. Od útočnosti ustupuje během 1. svět. války a v roce 1918 vydává „válečná tetralogie“. Básně mají vlastenecké ráz a vysokou uměleckou úroveň. Nejznámější se stala část „Oko“ z ní bás. „Země mluví“ – Země = matka mluví ke svému synovi = národu. V první části těžký život lidí, přiznává svou chybu , že byla až moc tvrdá.