Češi a Němci: Studie proveditelnosti společných dějin a budoucnosti

S ohledem na předepsaný rámec se budu zaměřovat pouze na vybrané kapitoly této publikace. Konkrétně na 15. až 22. kapitolu; ačkoliv první kapitola mého výběru neodpovídá přesnému vymezení, považuji její zařazení za důležité s ohledem na popis výchozích událostí.

V první kapitole mého výběru, v patnácté kapitole celkově, s podtitulem „Revoluční rok 1848“ se, jak už název napovídá, dovídáme o událostech spojených s tímto pro celou Evropu důležitým rokem. Více, než samotnému revolučnímu dění se autor věnuje náladám ve společnosti v době předrevoluční. Dovídáme se o značném otupění českého národa ve smyslu Čechů. Pro mnohé může být zajímavým zjištěním, že velká část intelektuální společnosti se nesnažila vyhranit vůči nadvládě německé společnosti, ale pouze se indetifikovat jako národ s vlastním jazykem a vlastním uplaněním na poli umění.

Jako významné osobnosti, kterým se podařilo tohoto prosazení dosáhnout jsou považování např. Božena Němcová, nebo skladatelé Bedřich Smetana a Antonín Dvořák. Za zmínku však stojí, že každý dosáhl úplně jiné formy uznání, což bylo dáno především odlišnou dobou, ve které působili.

Další část nazvaná „Velké národní schizma 1848 - 1918“ popisuje postupné odtažení Čechů od Němců v rámci českéhu území. Jedná se o období pozdního Národního obrození, jehož konec je podle některých možné datovat právě do roku 1918, konkrétně na 28. říjen, tedy na den vznik samostatného Československa.