Divadla malých scén

Na přelomu 50 – 60. let vzniká proud, který je spojen se vznikem malých divadel. Tato netradiční divadla vznikají jako opozice k oficiálním tzv. « kamenným » divadlům. Tato divadla tvoří v nejtěsnějším kontaktu s hledištěm, dýchají jeho rytmem a naslouchají jeho hlasu. Zde lze více spoléhat na spontaneitu, improvizaci a klauniádu. Jsou to tzv. divadla autorská, což znamená, že autoři tu často vystupují i jako herci a stojí si umělecky i lidsky za každým slovem, které zní z jeviště. Během vystoupení komunikují s diváky a lidé mají tak vetší pocit přítomného originálu, nikoli kopie. Jedním ze základních
výrazových prostředků je tu humor - nadsázka, vtipné dialogy, ať už slovní hříčky, nebo i satira. Tato divadla pak nacházejí společnou řeč zejména s mladým hledištěm. Není tu účelem dosáhnout co největší popularity, hlavní je tvůrčí význam, fantazijní tvořivost a množství nápadů.