Hospodářské dějiny pro národohospodáře

České země v zapojení do německého hospodářství – protektorát 1938-1945
Léta 1938-45 představují jedno z nejdramatičtějších období novodobé historie, které hluboce poznamenalo životy několika generací. Světem se přehnala válečná smršť dosud nevídaných rozměrů a v krátké době několikrát změnila politickou mapu i poměr sil mezi velmocemi. Ve víru válečných událostí dozrával historický přelom: rozhodovalo se o budoucnosti evropských zemí a národů, a to na dlouhá desetiletí.
Součástí tohoto vývoje bylo i drama českého a slovenského národa, které začalo již na podzim 1938. Byl to počátek téměř sedmiletého období fašistické nadvlády. Na konferenci čtyř velmocí v Mnichově dne 29.září 1938 vyslovili představitelé Francie a Velké Británie souhlas s nacistickými územními požadavky vůči Československu a obětovaly tak svého spojence s nadějí, že uspokojí agresora a zaměří jeho další expanzi dále na Východ. První fází bylo vystupňování separatistických požadavků sudetských Němců, požadujících připojení k nacistickému Německu a podporovaných Hitlerovým vyhrožováním násilného řešení problému. Dlouhá jednání paralyzovala československý spojenecký systém a tím i postup československé vlády. Vyústila nakonec v dohodu vedoucích představitelů Velké Británie(Neville Chamberlain), Francie(Ed.Daladier), Itálie(Mussoliny) a Německa(A.Hitler). Podle této dohody bylo Československu bez jeho účasti na konferenci nadiktováno odstoupení pohraničí obývaného německou menšinou. Československá vláda bez jakékoliv podpory ze strany Sovětského svazu mnichovský diktát přijala. Odebráno bylo pohraniční území o celkové rozloze 41 098 km2 , což činilo zhruba 30% a více než 4 879 000 obyvatel( rovno více než jedné třetině), z nichž 1 250 000 Čechů a Slováků. V letech 1938-39 se do vnitrozemí „přistěhovalo“ asi 450 tis. uprchlíků, kteří byli vyhnání z českého pohraničí a zbaveni veškerého majetku. Navíc hranice byly stanoveny tak, aby zamezily případnému odporu, hlavní dopravní cesty byly totiž zpřetrhány.