Kroniky doby Karla IV.

Pod názvem Kroniky doby Karla IV. se ocitají české překlady všech základních vyprávěcích pramenů k českým dějinám, která vznikla v Čechách za života Karla IV. Mezi prameny jsou kroniky sepsané převážně církevními činiteli z vlastní iniciativy nebo z popudu osob jim blízkých, ale spisy vzniklé přímo z podnětu a přispěním Karla IV., nebo dokonce jeho vlastní prací.
Karel IV. se sám pokusil vyložit své osudy a názory ve vlastním životopisu, první středoevropské autobiografii vůbec. Vylíčil v ní však pouze události svého mládí. Dodatečně je neznámý autor dovedl ke Karlově volbě za římského krále.
Vlastní období Karla IV. je v českých kronikách vykresleno velmi nedostatečně. Doba
Karla IV. je částečně zachycena v kronice Františka Pražského dovedené k roku 1353 a především ve čtvrté knize kroniky Beneše Krabice z Weitmile., jež je jediným vyprávěcím pramenem českého původu informujícím o delším úseku Karlovi vlády.
Více údajů o době Karla IV. přinášejí i prameny cizí a to především Florentská kronika kronikáře Matyáše z Neuenburgu, Jakoba Twingera nebo prameny francouzské apod.
Posledním dochovaným historickým spisem je pokus o světovou kroniku opata benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem, Neplacha, sepsaný s největší pravděpodobností roku 1360.
S třídním a sociálním postavením kronikářů souvisí i oblast jejich zájmů a způsob vylíčení českých dějin. Věnují pozornost především panovníkům, české šlechtě a záležitostem církevním. O životě a problémech většiny obyvatel Čech se dovídáme jen zřídka.
Karel IV. měl zájem na tom, aby byl oceněn význam jeho osobnosti. Jeho koncepce vyžadovala na prvním místě historii státní. Pod jeho vlivem se v Čechách poprvé objevuje oficiální historiografie svázána s politickou mocí. Bohatá historiografická činnost té doby vyplývá ze dvou základních pramenů: 1. z domácí tradiční historiografie a 2. z osobního podnětu Karla IV.