Meziválečné české divadlo

V meziválečné době se rozšiřuje divadelní síť i počet diváků.
Prosazují se i menší avantgardní scény, vznikající v polovině dvacátých let. Z hnutí těchto scének v letech třicátých vyniká Osvobozené divadlo (viz níže) a divadlo „D“ Emila Františka Buriana.
V prvních poválečných letech vrcholí snahy o divadlo symbolistické a expresionistické stylovosti. Ve dvacátých letech se pak formuje poetistické divadlo české divadelní avantgardy. Surrealistické tendence nalezly v českém divadle ohlas v letech třicátých.
Mimořádné tvůrčí výkony byly v letech 1918 – 1939 podány v oblasti dramatu (Karel a Josef Čapkové (viz níže), František Langer) a opery (Leoš Janáček, Bohuslav Martinů), v režijní tvorbě, v činnosti dirigentské, v umění hereckém i pěveckém, v loutkovém divadle (Josef Skupa) a v historii a teorii divadla.