O nespokojenosti občanů s politikou a politiky

Autorka si dala za cíl oslovit čtenáře přemýšlející o příčinách nespokojenosti občanů s politikou a uvažuje nad tím, zda-li tento stav lze změnit k lepšímu. Snaží se vycházet z údajů výzkumu veřejného mínění a z různých expertních analýz.
Podle prvního průzkumu vidí většina dotázaných problémy politiků ve lžích a neupřímnostech (25% dotázaných), dále pak nadřazenosti (23%), ješitnosti (14%), zištnosti (13%), neschopnosti kompromisů (11%), nezájmu o lidi (6%) atd. Naopak jako ideálního politika si lidé představují „odborníka, který rozumí svému oboru a je zároveň pracovitý a důsledný, měl by říkat pravdu a také si uvědomovat v pokoře odkud pochází jeho moc.“ (Hloušková, Hana 141:2004)
Dle všeobecného mínění politikové pouze odrážejí společnost (jsou určitým průměrem národa). Podle dalšího výzkumu je však pouze 34,6% tázaných občanů přesvědčeno o neospravedlnitelnosti lhaní ve svůj prospěch a nikdy by to nepoužili. Dále pouze 23,7% dotázaných se domnívá, že kategorie dobro a zlo lze rozlišit. Není se pak čemu divit, když se poté ¾ dotázaných domnívají, že lidem není možné důvěřovat.
Díky jiných výzkumům se dále dozvídáme, že více než 80% dotázaných se veřejného života vůbec neúčastní. A 65% dotázaných je přesvědčeno, že na rozhodování o záležitostech jejich obce či města nemají vůbec žádný vliv.
Ze všech těchto odpovědí vyplívá poměrně nízká míra mezilidské důvěry. Podle Hlouškové hrozí tzv. začarovaný kruh: občané si navzájem nedůvěřují a jsou odkázáni na dobrou vůli politiků, čímž mají vlastně relativně malý vliv na budoucnost země. Dále jsou lidé přesvědčeni, že jejich vliv na rozhodování např. o záležitostech jejich obce či města je malý, nemají pak chuť podílet se na věcech veřejných a „ztrácet čas něčím, co stejně podle svého názoru neovlivní.“ (Hloušková, Hana 141:2003).