Památky UNESCO v ČR

V roce 1972 přijala generální konference UNESCO v Paříži Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědicví UNESCO. Tento dokument vytváří systém
mezinárodní ochrany kulturního a přírodního dědictví výjimečné universální hodnoty, které by mělo být zachováno pro budoucí generace. Každý stát má především sám pečovat o nejvýznamnější statky, které budou zahrnuty do Seznamu světového dědictví. V rámci UNESCO byl ustaven Mezinárodní výbor pro světové dědictví, který schvaluje nejhodnotnější památky navrhované členskými státy. Česká a Slovenská federativní republika přistoupila k této úmluvě dnem 15. 2. 1991 a závazky převzala Česká republika k 1. 1. 1993. Na základě návrhů české strany zařadil mezinárodní výbor na Seznam světového dědictví postupně devět památek a rozhodl o kritériích, na základě kterých byly tyto statky na seznam zapsány. V roce 1992 to bylo historické jádro Prahy, Českého Krumlova a Telče, v roce 1994 poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, v roce 1995 historické jádro Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou P. Marie v Sedlci, v roce 1996 kulturní krajina Lednice - Valtice, v roce 1998 vesnice Holešovice a zahrady se zámkem v Kroměříži a v roce 1999 zámek Litomyšl. Jednou z povinností smluvních států, vyplývajících ze zápisu statku na Seznam světového dědictví, je sledování a zpracování monitorovacích zpráv o stavu těchto památek podle závazné osnovy. Podle této osnovy byla zpracována Státním ústavem památkové péče v Praze Metodika sledování památek zapsaných na Seznam světového dědictví UNESCO v České republice, která byla schválena dne 1. 7. 1999 Ministerstvem kultury. Příslušné památkové ústavy zajišťují sledování (monitoring) těchto památek.