Politika jak povolání - konspekt

Podle Webera znamená vedení, nebo ovlivňování vedení, státu. Hlavním nástrojem státu je moc uplatňovaná pomocí fyzického násilí. Každý politik usiluje o moc. „Politikou budeme rozumět snahu o podíl na moci nebo o vliv na rozdělení moci, ať už mezi státy, nebo mezi skupinami lidí uvnitř státu, který je zahrnuje.“(Weber 1998:247). Ten, kdo ve státě nemá moc, se musí podrobit těm, co ji mají, tedy autoritám. Určujeme tři druhy autorit:
a) autorita věčně včerejšího
b) autorita mravů
c) autorita neobyčejného osobního daru milosti
Weber rozlišuje tři druhy panství:
a) tradiční panství, které se týká autority čerpající z minulosti, z tradic.
b) charismatické panství, které vykonává prorok nebo demagog vojevůdci či vůdci
c) panství vycházející z legislativy, které zůstává zachováno jen díky platnosti legálně ustanovených pravidel

Důležitý je druh prostředků, jež mají vůdci pomoci k získání moci. Vůdci si autoritu musejí získat. Disponují dvěma prostředky, kterými si udržují svou moc: materiální odměnou a společenskou ctí.

Podle Weberova dělení je politický svaz, v němž vlastní věcné prostředky sám stát, označen pojmem stavovský členěný svaz. Vazalové v něm hradí všechny výdaje, které se týkají jejich léna. Vládce se dělí o moc s aristokracií. Někteří vládci se snaží soustředit správu státu do vlastních rukou. Sem patří i byrokratické státní zřízení a v nejrozvinutější formě i moderní stát. Vývoj moderního státu začíná vyvlastňováním samostatných výrobců, to vede ke kapitalistickému podnikání. „Moderní stát je ústavně přiměřeným svazem panství, který na nějakém území úspěšně zmonopolizoval legitimní fyzickou moc jako prostředek panství a za tímto účelem v rukou svého vedení spojil věcně provozní prostředky, vyvlastnil však veškeré z vlastní moci oprávněné stavovské funkcionáře, kteří jimi dříve disponovali na základě vlastního práva a na jejich nejvyšší vrchol zasedl sám.“(Weber 1998:251)