Pražský hrad

Počátky existence Pražského hradu lze nejspíš klást do závěrečných desetiletí 9. století, kdy sem kníže Bořivoj I. přenesl svoji rezidenci z Levého Hradce a určil tomuto místu roli sídla panovníka knížecích a posléze královských Čech. Kromě valového opevnění, zpevněného dřevěnou palisádou, zde stál panovníkův palác, patrně rovněž dřevěný, hospodářské budovy a v prostoru dnešního I. nádvoří, na místě starého pohanského obětiště, kamenná rotunda Panny Marie, což byla v době vzniku (kol. 880) druhá církevní a zároveň celokamenná stavba v Čechách. Vysvěcena byla nejspíš arcibiskupem moravsko – panonským Metodějem, působícím ve Velkomoravské říši. Další stavby brzy následovaly. V období kolem roku 920 vyrostla bazilika sv. Jiří a v období kolem roku 930 nechal kníže Václav, pozdější sv. Václav, postavit rotundu sv. Víta, pro níž obdržel světcovy ostatky od německého krále Jindřicha I. Ptáčníka. Obě stavby se do dějin Hradu, ale i celé země, zapsaly velmi významně, neboť při první byl v roce 973 zřízen první klášter v Čechách (klášter ženské odnože řádu benediktinů) a z druhé se stal v témže roce zřízením pražského biskupství katedrální chrám. Jedním z prvních biskupů (v 80. letech 10. století) byl sv. Vojtěch.