Protest a protestantské církve

Reformace a) Obecně obnova či návrat k původní, údajně čisté, biblické, podobě církevního života. Reformní snahy provázejí celé křesťanské dějiny; jejich cílem je odstranit deformace v učení a praxi církve; b) v užším smyslu první reformace ve středověku (valdenství, husitství) a druhá reformace, spjatá se jmény M. Luthera a J. Kalvína. Tato reformace se opírá o společné principy: a) Sola Scriptura (pouze písmem); svrchovanost Božího slova nad zbožností církve i jedince; jediným pramenem je bible; b) Sola gratia (pouze milostí); lidé jsou spaseni působením Boží milosti (a nikoli svou vlastní aktivitou; zaměřeno proti záslužnictví); c) Sola fide (samotnou vírou); spása se přijímá vírou; osobní vztah k bohu je nezastupitelný (zaměřeno vůči formalismu). Reformace vesměs obnovila v eucharistii přijímání chleba a vína i pro laiky, odstranila mnišství a celibát a zjednodušila liturgii; věrouku soustředila na centrální články. Ve srovnání s ostatními křesťany mají církve vzešlé z reformace (viz též protestanté) zjednodušenou organizaci s volitelností mnoha funkcí. Katolická církev se snažila proti reformaci postavit vlastní vnitřní obnovu označovanou jako protireformace.