Renesanční filozofie přírody

Renesanční filozofie přírody
Znovuzrození antiky, 14. st. ve Florencii, u nás později - 14. –16. st.,
kalokaghatia, v centru stojí člověk = humanismus, v církvi reformace, věda má sloužit člověku, víra v Boha je velmi silná, rozvíjí se přírodní vědy, filozofie se odvrací od dogmat, první názory na uspořádání vesmíru - heliocentrický názor nahrazuje geocentrický
Erasmus Roterdamský, J. Hus, M. Luther /15. – 16./, Wickleff, Zwinglli /15. – 16./, J. Kalvín
Zámořské plavby, kompas, střelný prach, J. Gutenberg – knihtisk, krevní oběh, první pitvy
Mění se představy o světě o člověku, objevují se přístupy:
- naturalismus: přirozenost bez askezí vztah k přírodě, člověk přírodu chápe jednotnou s Bohem = panteismus, senzualismus, empirismus
- indidvidualismus, antropocentrismus = člověk je tvůrce svých dějin, upřímný ve vztahu k Bohu, přímý vztah, musí žít mravně