Románské umění

Název „románské umění“ se tradičně označuje jako výtvarná tvorba 11. a 12. století v zemích západní Evropy kde vznikl tento sloh po definitivním usazení barbarů a bezprostředně po skončení karolínské doby. K jednotě nového slohu značně přispěl zájem o starověkou klasickou ornamentiku. V jistém smyslu tu nastalo vzkříšení antického světa. Nové západní školy mnoho vytěžily z umění starověkého Říma. Románská plastika byla přísně vázána na architekturu (především tympanon portálu). Sochařské práce se konaly z pravidla ve stavitelských hnutích a tvůrci jsou většinou anonymní. Z hlediska námětového převládala jednoznačně náboženská tématika, existují ale i náměty rostlinné nebo živočišné. V malířství převažují jednoznačně fresky a knižní malba – schematičnost a strnulost je stejná jako v plastice.