Vilém Závada

Vilém Závada se narodil 22. května 1905 v Hrabové u Ostravy jako první ze tří dětí Karla a Otýlie Závadových. Oba rodiče pocházeli z chalupnických rodin zemědělců, otec byl valcířem ve Vítkovických železárnách. Padl v první světové válce na haličské frontě roku 1915. Tato tragická událost desetiletého chlapce hluboce poznamenala, vyrovnával se s ní dlouhá léta; přímý zásah války do rodiny spoluurčoval skeptické ladění jeho prvních sbírek. V Hrabové vychodil Závada obecnou školu, roku 1917 byl přijat rovnou do tercie českého klasického gymnázia v Ostravě. Zde se záhy upjal na humanitní obory, zejména na češtinu, latinu a řečtinu, rozvíjel své vztahy k literatuře a získal rozsáhlé čtenářské zkušenosti. Značný vliv na něj měl profesor češtiny, spisovatel Martínek,s nímž udržoval Závada korespondenci až do konce jeho života. Po maturitě v roce 1923 přichází Závada do Prahy a začíná studovat na filozofické fakultě češtinu a francouzštinu, souběžně s ní studuje v posledním roce i státní knihovnickou školu. V Praze se seznamuje s literárním a uměleckým životem, navštěvuje proslulé literární kavárny (Národní, Unionku, Slavii, Tůmovku), večery poezie, navazuje kontakt s umělci.