Využití komparativního přístupu v politologii

Komparativní metody jsou obecně pokládané za komplexní a velmi užitečný typ klasifikačního konceptu využívaného v politologii. Podle Berg-Schlossera „se každá vědecká disciplína snaží věcně uspořádat své poznatky“ (Berg-Schlosser a Stammne 2000:223) Toho dosáhne vytvořením typologií neboli klasifikací.
Sama komparace je závislá zejména na výběru případů, které se mají stát předmětem studia. Nejprve se musí stanovit kritéria, tedy určit směr a stanovit cíle, kterých se chce dosáhnout, a teprve až poté lze užít komparativních metod. Výsledek však není předem znám. Vhodně zvolená metoda usnadní výběr proměnných, na které bude výzkum zaměřen a jejichž vztahy bude zkoumat. Díky výsledku komparace může být prověřena zvolená teorie v rámci případů, které mají shodné rysy anebo, jak píše Cabada „k odhalení anomálií, jež může motivovat další výzkumy a přeformulování teoretických východisek“ (Cabada, Kubát a kol. 2004:82).
Problémem může být zvolení souborů případů, které si jsou co nejbližší, nebo naopak se od sebe co nejvíce liší. U obou cest je dalším problémem volba přiměřené úrovně abstrakce. „Srovnatelnosti většího počtu případů se přitom vždy dosáhne na úkor jedinečnosti každého jednotlivého fenoménu a naopak“ (Berg-Schlosser a Stammen 2000:223). Existují dva způsoby nebo-li dvě cesty.