Popis:
Vývoj státního znaku
Literatura:
Josef Petráň: Státní znak; Společenské vědy ve škole, roč. 46, 1989 - 90, č.8;
Milan Buben: Čs. státní znak ve svém vývoji a perspektivách
Heraldika - má prameny ve sfragistice a numismatice.
Znak - smysl politický, kulturní. Nejobecnější znak - erb, panovnický, zemský a státní. Byl rozlišovacím znamením ve válce, měl právní a pečetní funkci, byl znakem na mincích. Zemský znak je symbolem státnosti.
Počátek 12. stol. - rytířská kultura - rozvoj erbů. Erb = znak tvořený heraldickými prostředky. Erby pocházi z tradice orientálních válečníků, křižáci poznali erby během válek ve Svaté zemi. Uplatňovaly se při turnajích. Každý šlechtický rod - vlastní erb (zvířecí znamení) s pěknou heraldickou pověstí.
4 základní heraldické barvy: červená, modrá, zelená, černá. + 2 kovy: zlato (žlutá barva) a stříbro (bílá). Na správně utvořeném erbu nesmí sousedit barva s barvou a kov s kovem. Erby: prosté, jednoduché, barevné. Erb označoval obecně osobu, zemi a stát bojovníka. Erby se brzy stávaly dědičnými.
Klíčová slova:
Vývoj státního znaku
státní znak