Anorexie a Bulimie (se zaměřením na teorii sociální deviace)

Jako jeden z nejzávažnějších sociálních problémů 21. století, především u mladých dívek, vidím anorexii a bulimii. Jsou to poruchy příjmu potravy. Ač z názvu může být patrné, že jsou spojeny s jídlem, není tomu tak. Jsou to duševní problémy. Tímto tématem bych se chtěla zabývat především z pohledu sociální deviace.

Poruchy příjmu potravy jsou nedílnou součástí našich životů již od dávných časů. První vážnou zmínkou je ta od Galéna z 2. století našeho letopočtu. Ten stanovil jejich základní rysy a začal se tímto problémem zabývat. Slovo bulimie pochází z latiny a v doslovném překladu znamená býčí hlad. Přejídání a následné zvracení bylo dlouhou dobu přisuzováno špatnému trávení, až později se začalo přiřazovat k mentálním chorobám. Roku 1979 Gerald Rusell vypozoroval záchvaty přejídání i u dívek, které netrpěli anorexií, a tím tyto dvě poruchy příjmu potravy oddělil. Do této doby byly totiž záchvaty přejídání považovány za příznak anorexie. Pojmenoval je bulimia nervosa, teda mentální bulimie. Oficiální diagnózy se bulimie dočkala až v roce 1987, kdy spolu s anorexií byly uznány za závažný problém.

Všechny mladé dívky jsou kolem sebe obklopovány časopisy a soutěžemi o nejkrásnější dívku světa, a každá z nich by si přála být také tak krásná s dokonalou postavou. Tento módní hit odstartovala v sedmdesátých letech 20. století modelka Twiggy, která také trpěla anorexií. Měřila 170 cm a přitom vážila pouhých 41 kilogramů. Nezdravým hubnutím však trpěla už o něco dříve i Alžběta Bavorská, známá jako princezna Sissi. Nikdy její váha nevyšplhala přes hranici 55 kilogramů.