Audit elektronického obchodu

1. Elektronické obchodování

Blíže než se pustíme do detailnější kapitoly zabývající se konkrétním tématem audit a elektronický obchod, pokusíme se ve zkratce definovat co to ten elektronický obchod vlastně je a jak funguje, abychom lépe pochopili pozdější auditorské kontroly tohoto subjektu.
V českém prostředí je samotný termín „elektronický obchod“ vnímán buď ve smyslu veškerých obchodních aktivit, které zahrnují jak provozní, tak i technicko-logistické aktivity (e-business), nebo v užším smyslu, jehož obsahovou náplní je směna zboží a služeb za ekvivalentní hodnotu mezi jednotlivými prodávajícími a kupujícími, popř. zprostředkovateli (e-commerce).

Elektronický obchod v užším pojetí je takový obchod, při němž komunikace mezi jeho účastníky probíhá zčásti nebo zcela po standardních datových sítích, prostřednictvím počítačů, jejich příslušenství a telekomunikačních zařízení. Zahrnuje jak výrobky, které jsou prodávány, příp. i placeny přes datové sítě, ale doručovány v hmotné podobě, tak i produkty, které jsou přes datové sítě doručovány v digitální, tedy nematerializované podobě.
Elektronický obchod může probíhat mezi podnikateli při výrobě a odbytu zboží (tzv. business-to-business), mezi podnikatelem a spotřebitelem (může jím být i podnikatel, pokud je zároveň koncovým zákazníkem), při prodeji a distribuci zboží (tzv. business-to-consumer) či mezi dvěma spotřebiteli (consumer-to-consumer). Lze se také setkat s termínem business-to government, který představuje elektronickou komunikaci s orgány veřejné správy.

V rámci elektronického obchodu B2B se postupně ustálily 3 základní obchodní modely. Model seller centric se používá například ve vztahu velkoobchodu vůči maloobchodníkům popř. dealerům. Model buyer centric, který bývá označován také jako eprocurement (elektronický nákup pro vlastní potřebu) je modelem opačným. E-marketplace je jejich kombinací, která funguje na podobných principech jako trh nebo burza.
V rámci B2C byly definovány 3 generace elektronického obchodování – statické WWW stránky se základními informacemi, on-line nabídka zboží a propojení internetové aplikace s informačním systémem podniku. V rámci této studie je zajímavé použití termínů B2P (business to partner) pro oblast vztahů s ostatními, nikoliv tedy obchodními, partnery a B2E (business to employee) oblast vztahů se zaměstnanci. Tyto oblasti jsou podobně jako B2B a B2C součástí širší oblasti elektronického podnikání (e-businessu).