Církevní řády a kongregace v českých zemích ve středověku

Rozvoj církevních řádů a kongregací v českých zemích

Počátky církevních řádů na našem území jsou těsně spjaty s upevňováním raně středověkého českého státu v poslední třetině 10. století, doprovázeného šířením křesťanství v dosud silně pohanském prostředí přemyslovských Čech. Téměř současně se založením pražského biskupství1 byla na Pražském hradě u kostela sv. Jiří zřízena nejstarší řeholní instituce v Čechách vůbec – klášter benediktinek2. Vznik kláštera znamenal první vstup ideálu západního způsobu mnišského života na českou půdu a již ve své době dával tušit, že se zrodila instituce zcela mimořádného významu. Prohlubování křesťanství a jeho pronikání ke stále širším vrstvám obyvatelstva se stalo jedním z předních úkolů prvních mnišských komunit, až téměř do poloviny 12. století pouze benediktinských, ke kterým se od 40. let 12. století přidružovaly kláštery řeholních kanovníků premonstrátů a mnichů cisterciáků a od 2. poloviny 12. století také komendy3 nově vznikajících řádů rytířských a křižovnických.