Homeopatie - semestrální práce z Informatiky pro manažery

1 Homeopatie
1.1 Historie
Moderní homeopatii zformoval německý lékař Samuel Hahnemann (1755-1843) v knize Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby), která vyšla roku 1810 v Lipsku (a v dalších vydáních byla přejmenovaná na Organon léčebného umění). Vycházel přitom z tradic antického řeckého lékařství, středověké alchymie a evropské herbalistické tradice. Některé praktiky izopatie, které používali američtí homeopaté od 19. století, připomínají princip moderního očkování. Chorobné výměšky byly homeopaticky zředěny, potencovány a pak podávány jiným nemocným.
Autopatie vychází z homeopatie a izopatie, hlásí se též k praxi indické ajurvédy i k používání moči evropskými lidovými léčiteli i veterináři k urychlení hojení ran. Nedeklaruje však specifický účinek (na konkrétní nemoc) ale celkový účinek na tělesný stav i psychiku. Zakladatele a dobu vzniku autopatie nelze z webových stránek jejích propagátorů zjistit, v Česku je hlavním propagátorem Mgr. Jiří Čehovský. Samo slovo „homeopatie“ k označení principu léčby „podobného podobným“ (opak allopatie) pochází již z konce 18. století. Homeopatie dnes není jednotnou teorií, ale má mnoho směrů a škol. Klasická anglo-americká homeopatie přísně navazuje na Hahnemanna, francouzská se přiblížila konvenční medicíně, za jiné teoretické směry je považována německá, rakouská i indická homeopatie. V České republice je v různých organizacích zastoupeno několik směrů.