Semestrální práce na téma Soustružení

1. Plochy nástroje

Nástroj v interakci s obrobkem umožňuje realizaci řezného procesu. Z geometrického hlediska je nástroj identifikován svými prvky, plochami, ostřími a rozměry ostří. Každá plocha povrchu řezné části nástroje se označuje symbolem skládajícím se z písmene A a z indexu řecké abecedy, který určuje druh plochy (např. Aγ - čelo). Plochy přiřazené k vedlejšímu ostří se označují s čárkou (např. Aα` - vedlejší hřbet).
Čelo Aγ je plocha nebo souhrn ploch, po kterých odchází tříska (obr.1.2). Pokud čelo tvoří několik protínajících se ploch, určí se označení tak, že k indexu se připíše pořadové číslo, začínající od ostří (např. Aγ1 , Aγ2). Tvar čela určuje křivka vytvořená průsečíkem plochy čela Aγ s požadovanou rovinou, přičemž je tento tvar obvykle definovaný a měřený v nástrojové rovině ostří Pn (pokud je definovaný v jiných rovinách, musí být jednoznačně specifikován).

Utvařeč třísky je část čelní plochy určená na lámání nebo svinování třísky. Realizuje se vhod-ným tvarováním čela, nebo přiloženým utvařečem.
Hřbet (Aα , Aa`) je plocha nebo souhrn ploch, které při řezném procesu směřují k ploše ob-robku (obr.1.2). Pokud hřbet tvoří několik protínajících se ploch, určí se označení tak, že k indexu se připíše pořadové číslo, začínající od ostří (např. Aα1 , Aα2). Hlavní hřbet Aα smě-řuje k přechodové ploše obrobku, vedlejší hřbet Aa` směřuje k obrobené ploše obrobku.