Aurelius Augustinus: O lži

Augustinova etika
„Velký církevní otec sv. Augustin pociťuje již rozpor (této) svobody vůle s božskou všemohoucností. Učí, že ti, kdo si zvolí dobro, to jest zachovávání božské vůle, jsou k této volbě vedeni jen božskou milostí, že tedy blaženosti lze dosáhnout jako odměny za zbožnost jen pomocí působení božské milosti. Příčinu hříchu nalézá sv. Augustin v tom, že toto božské vedení k dobru bylo vůli odepřeno. První, kdo dobrovolně zhřešil, byl prý Adam, za jehož vzepření se proti božské vůli všechno jeho potomstvo, tedy všichni lidé, by musilo pykat, kdyby Kristus nebyl přinesl lidstvu vykoupení. Toto vykoupení nezaslouží žádný z lidí, obtížený dědičným hříchem, nikdo naň nemá nárok, a jen vyvolení se stanou této milosti účastni. Sv. Augustin shledává existenci zla ve světě slučitelnou s nejvyšší dobrotou Boží proto, že zlo krásu a řád světa neruší, je-li odpykáno trestem - a poněvadž nadto dává jako protiklad kráse dobra vystoupit.“