Cenzura a autocenzura v informačním procesu

Cenzura
Jeden z hlavních pilířů demokracie je právo na vlastní názor. Listina základních práv a svobod v oddíle druhém, čl. 17, odstavci (2) praví: "Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem .....", v odstavci (3): "Cenzura je nepřípustná".
Cenzura znamená kontrolu, dozor nad médii – ať už je to tisk, rádio či televize a obvykle ji dělíme na dva základní způsoby, jak se provádí.
Prvním způsobem je zákaz mít vlastní názory. Lidé musí jako ovečky následovat to, co říká vláda, nějaká kniha a bezvýhradně s tím souhlasit. To byl právě vloni osvobozeného Afghánistánu a vlády Talibanu. Máte-li vlastní názor lišící se od stanoviska vlády a nebojíte se ho vyjádřit, můžete počítat s tím, že Vás vláda pravděpodobně popraví.
Autocenzura

Druhý způsob je omezit či zamezit šíření takových zdrojových materiálů, které k tvorbě vlastních názorů lidé potřebují. Člověk sice má oficiální právo vytvořit si vlastní názor a dokonce ho může i sdělovat, nemá ale jak si takový názor vytvořit. Je odkázán jen na zprávy politiků, či co mu řeknou masmédia a bohatí uznávaní lidé. To je dnešní systém cenzury názorů aplikovaný v Americe a Evropě.
Co je horší je to, že tento způsob je mnohem nebezpečnější než úplný zákaz šíření informací. Nedávno, když byla válka v Iráku, se jen krátce a zezačátku psalo o tom, že tanky Abraams používají a budou používat střelivo s ochuzeným uranem. Pokud hledáte dál, dozvíte se že díky tomu mají střely větší průraznost a jsou schopné pronikat Iráckými pancéřovanými cíli.
Jediné médium v ČR, které se tomu věnovalo byly Britské listy (www.blisty.cz)
O účincích a negativním vlivu tohoto druhu střeliva se nedozvíte skoro nic. Oficiální stanovisko mluvčí Americké obrany je takové, že „tyto zbraně se používají již dlouho, takže nejde o žádnou novinku, která by měla veřejnost vzrušovat.“