Česká reklamní desetiletka

Česká reklamní desetiletka

Období dekády české reklamy na přelomu století není příliš těžké téma za předpokladu, že se nebudeme pouštět do hlubokých analýz a hodnocení. Ty potřebují odstup a čas, který vyjeví potřebné souvislosti. S různými obnovami a variacemi bývá reklama označována jako umění, řemeslo, nástroj masového přesvědčování a manipulace či opulentní vyhazování peněz. Balancuje na hraně byznysu a šoubyznysu, sportu, politiky, tlachů, adorace a respektu, to vše v jednom balíčku.

I když většina lidí její vliv odmítá, nemůže ji ignorovat. Provází nás všude.

Někdy funguje a někdy ne. Je těžké podat definitivní důkaz o její účinnosti pokud tady budou existovat ještě další elementy, které lidi při rozhodování a výběru ovlivňují. Právě ona rozkošná bohémská rozevlátost a nespočitatelnost vytváří téměř ideální hřiště pro všechny, kdož jsou přesvědčeni, že mají VELKOU MYŠLENKU - BIG IDEA. Možná ji mají a možná ne. Žádná dogmata, žádný zaručený test efektu, žádná skutečná a spolehlivá metoda predikace. Úspěch bez záruky. Reklama je pořád zábavný byznys. Pozor - nikoliv sám o sobě. Funguje v souvislostech velkého byznysu, ekonomiky a politiky. Nemůže být jiná než prostředí, které ji utváří a živí.
Reklama v Čechách byla za poslední dekádu u všeho, co se tady dělo. Rostla v souvislostech pomalu se rozvíjejícího trhu. Byla u kupónové privatizace, u rozmachu a krachu bank, u debaklu kampeliček, u voleb a taky u vstupu investorů a hypermarketů, u budování silných a úspěšných značek, u povodní, u akcí proti rasové nesnášenlivosti a týrání dětí či proti bezohlednosti v dopravě. McLuhan kdysi řekl, že reklama je nejpestřejší a nejvěrnější každodenní reflexí, kterou jakákoliv společnost kdy vytvořila o své činnosti. Musím dodat, že je to mnohdy reflexe bizarní, reflexe zrcadel petřínského bludiště. Jedno je jisté - ten, kdo se bude chtít časem dobrat pravdivé výpovědi o vývoji této země v nové éře, o její atmosféře a ekonomicko-sociálním klimatu, neměl by reklamu opomenout.