Dějiny pedagogiky

Diecézní ústav pro hluchoněmé v Českých Budějovicích byl založen v roce 1871. Tehdy již existovaly dva ústavy pro hluchoněmé v Praze a v Litoměřicích. Jejich kapacita však byla nedostatečná. V obvodu budějovické diecéze bylo v roce 1870 celkem 74 hluchoněmých 8-13letých dětí schopných vzdělávání. Na popud zdejšího biskupa J. V. Jirsíka byl sestaven zvláštní přípravný výbor, který založil "Spolek k vydržování ústavu hluchoněmých". Stanovy spolku potvrdilo 4. září 1871 c. k. místodržitelství. Předsedou spolku byl budějovický biskup, členy pak význačné osobnosti města, právníci, lékaři, továrníci, učitelé a církevní hodnostáři. Vedení spolku zajistilo vhodnou budovu a učitelské síly. Jako ředitel ústavu hluchoněmých nastoupil kněz Antonín Picconi. Pracoval s hluchoněmými žáky dva roky v Pražském ústavu pro hluchoněmé. Jako učitelky působily dvě řádové sestry z kongregace chudých školských sester z Horažďovic. V říjnu 1871 začal první školní rok se 14 chovanci(10 hochů, 4 děvčata).