Dějiny písma - Mezopotámie, Egypt, Féničané, Chetité

Historie

Mezopotámie bývá považována za kolébku dějin, její civilizace vznikla přibližně 3500 let před naším letopočtem a trvala zhruba do roku 1600 před naším letopočtem. Označení Mezopotámie bývá používáno pro úrodné nížiny mezi řekami Eufrat a Tigris, tedy na území dnešního Iráku a Sýrie. Název této oblasti má svůj původ v řečtině: mesos - mezi a potamos - řeka, tedy země mezi dvěma řekami. Mezopotámii obývaly dva národy - Sumerové (lid asijského původu) a Akkadové (semitského původu). Nejznámějším babylónským králem byl bezpochyby Chamurappi (kolem 1792 až 1750 př. n. 1.), který zbudoval hlavní město Babylón, největší město světa své doby.

Sumerská literatura byla téměř vždy nábožensky nebo historicky orientována. Za největší literární dílo před Starým Zákonem bývá všeobecně považován Epos o Gilgamešovi. Styl eposu Sumerů byl podobný stylu Starého Zákona a epika všeobecně vypovídala především o hrdinských činech velkých králů a panovníků. Sumerské umění a architektura byly především ornamentálního rázu, většinou pro použití v náboženství. Sumerové však také vytvořili důmyslný systém stok, odvodňovacích potrubí a dokonce i splachovacích toalet, aby tak zbavili svá města nežádoucího odpadu a nezdravých podmínek bažin a mokřin.

Zdrojem většiny současných vědomostí o kultuře Sumerů jsou archeologické vykopávky a bádání Sira Leo-narda Woolleye ve 20. letech 20. století. Sir Woolley pracoval především ve městě Ur, kde objevil velikou stupňovitou pyramidu s chrámem na vrcholku - ziggurat. Ziggurat byl dominantou města, byl postaven z vysušených cihel a sloužil jako náboženské a vládní středisko. I když většina měst měla velmi jednoduchou strukturu, sumerská budova zigguratu byla jednou z prvních architektonických počinů světa.

Dalším významným nalezištěm bylo město Babylon, ze kterého se zachovala hlavně Procesní cesta a Ištařina brána, vyzdobená mozaikami lvů a býků z glazovaných cihel. Nejznámější stavbou Babylonu však byla Babylonská věž, chrám boha Marduka. Věž byla vystavena na 33 metrů vysoké podezdívce, její strana měřila až 250 metrů. Věž stála ještě v roce 458 před naším letopočtem, avšak stejně jako visuté zahrady Semiramidiny (jeden z divů světa) se do naší doby nezachovala.