Diskriminace homosexuálů

Jako jeden ze závažných sociálních problémů vidím diskriminaci homosexuálů, na kterou bych chtěla nahlédnout prostřednictvím nejrůznějších prizmat sociologie sociálních problémů.

Diskriminace na základě sexuální orientace byla v mnoha evropských zemích běžnou praktikou, navíc právně podporovanou. Zásadní obrat přišel již počátkem 20. stol., kdy se tolerance vůči homosexuálům stala jednou z uznávaných hodnot. Po II. Světové válce bylo její prosazování jednou z priorit Evropského společenství. Právního zakotvování se jí začalo dostávat teprve počátkem 70. let. Stále však existovaly zákony znevýhodňující homosexuály. Hranice pohlavního styku s osobou stejného pohlaví byla stanovena na 18 let, zatímco heterosexuální styk byl povolen již od 15 let. Dále existoval paragraf o zákazu pohlavního styku za úplatek, za který mohlo být považováno i pozvání na večeři. Ten byl eliminován teprve v roce 1990, kdy byl homosexuální a heterosexuální styk zrovnoprávněn. Navíc vznikl zákon hovořící o znásilnění i osobou stejného pohlaví [srov. Pechová 2006]. Nejradikálnějším a posledním krokem ke zrovnoprávnění homosexuálních a heterosexuálních vztahů pro Českou republiku bylo přijetí zákona o registrovaném partnerství z roku 2006.