Elektronický podpis

Po přijatí Zákona o elektronickém podpisu se objevovaly hlášky jako „Dny používání kancelářských razítek můžou být sečteny“, „Na radost, všech kteří nemají rádi úředníky a byrokraty, ve středu 24. května 2000 krátce po třinácté hodině schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu drtivou většinou 169 hlasů (ze 186 přítomných) poslanecký návrh zákona o elektronickém podpisu, který je jedním z klíčových předpokladů pro rozvoj elektronické komerce a našeho směrování k informační společnosti.“ apod. Jednalo se konkrétně o třetí čtení tohoto zákona, po kterém následovaly schválení Senátem a podpis prezidentem. Tento zákon zrovnopravňuje elektronický podpis s klasickým podpisem na papíru, na jaký jsme zvyklí. Tvrdilo se, že brzy ním budeme moci potvrzovat prostřednictvím e-mailu cokoliv od půjčky přes registrace nového auta po daňové přiznání.
Česká republika je první zemí ve střední a východní Evropě, kde byl po vydání příslušné směrnice EU schválen zákon o elektronickém podpisu. Tím se dostala mezi elektronicky-inklinující země, před svoje sousedy a mnohé evropské země, i když podobné iniciativy se vyvíjejí v Belgii, Dánsku, Francii, Finsku, Německu, Itálii, Nizozemsku, Španělsku, Švédsku a Velké Británii. Zákon nabyl účinnosti 1. října roku 2000 a ohlasy veřejnosti byly převážně pozitivní, zvláště „internetoví obchodníci“ byli přijetím tohoto zákona potěšeni. Shodnou se na tom, že je to pro nich obrovská pomoc. Objednávky přijaté e-mailem budou právně závazné, placení kreditními kartami a celý autorizační proces se stanou mnohem jednoduššími. Zlepší se manipulace s bankovními účty a komunikace bank s klienty. Je to základní krok ke zefektivnění elektronického obchodu…
Zkrátka, elektronický podpis se dá využít všude tam, kde je dnes nutné úřední razítko či ruční podpis občana nebo úředníka. Všechny dokumenty, které zatím známe v papírové podobě, lze převést na dokumenty elektronické a všechny podpisy je možné převést na jejich elektronickou formu. Podepisovat i ověřovat podpisy lze takto nesrovnatelně rychleji a efektivněji; je možné podepsat dokonce i to, co lze ručně opatřit podpisem velmi těžko – obsah diskety, fotografii, přístupy do databáze atd.
Šifrování a související pojmy Šifrování se často zaměňuje s pojmem kódování. Není divu, kódování je také proces převodu informace z jedné formy do druhé. Kódování k tomu ale nepoužívá žádnou utajovanou informaci – proces zakódování a dekódování je zcela veřejný a může ho provést každý. Šifrovací algoritmus je transformace, která převádí otevřený text (otevřená data, plain text) na šifrovaný text (zašifrovaná data, ciphertext) a naopak. Šifrovací algoritmus se tedy skládá ze dvou transformací: zašifrování a odšifrování. Při zašifrování je příslušná transformace řízena klíčem pro zašifrování a při odšifrování pak klíčem pro odšifrování. Tady můžeme šifrovací algoritmy rozdělit do dvou skupin: symetrické a asymetrické.

Šifrování a související pojmy
Šifrování se často zaměňuje s pojmem kódování. Není divu, kódování je také proces převodu informace z jedné formy do druhé. Kódování k tomu ale nepoužívá žádnou utajovanou informaci – proces zakódování a dekódování je zcela veřejný a může ho provést každý.
Šifrovací algoritmus je transformace, která převádí otevřený text (otevřená data, plain text) na šifrovaný text (zašifrovaná data, ciphertext) a naopak. Šifrovací algoritmus se tedy skládá ze dvou transformací: zašifrování a odšifrování. Při zašifrování je příslušná transformace řízena klíčem pro zašifrování a při odšifrování pak klíčem pro odšifrování. Tady můžeme šifrovací algoritmy rozdělit do dvou skupin: symetrické a asymetrické.