Historie rozhlasového vysílání v Československu a ČR z pohledu techniky

Média veřejné služby- Český rozhlas
Média veřejné služby (rozhlas či televize veřejné služby) - tzv. veřejnoprávní média - jsou sociálními a kulturními statky, v nichž se naplňuje komunikační solidarita společnosti a její potřeba disponovat komunikačními prostředky, které by byly k veřejnému užití a zábavě všech občanů, a ne k soukromému prospěchu politiků či zisku podnikatelů. Zpravidla plní informativní, vzdělávací a poznávací roli. V umělecké oblasti nepreferují pouze to, co žádá masový posluchač a divák.
Rozhlas - je prostředek pro systematické šíření slovesných a hudebních programů všeho druhu za pomoci elektromagnetických vln bezdrátově nebo pomocí drátů, a to pro neomezené množství rozptýlených posluchačů, kteří - vybaveni příslušnými přijímacími přístroji - tento program simultánně přijímají, ať už individuálně či ve skupinách.
V demokratické společnosti převažují v současnosti v zásadě dva modely uspořádání elektronických médií: 1/ smíšený (duální) systém vysílání a 2/ jednoduchý systém vysílání. V evropských zemích je smíšený systém vysílání označením pro stav, kdy vedle sebe působí veřejný a soukromý sektor rozhlasového a televizního vysílání. Jde o symbiózu evropské tradice veřejné služby s vysloveně tržním, komerčním pojetím vysílání, které vzniklo ve spojených státech amerických.