Je integrace Romů a dominující majority v ČR v rovině sociální, kulturní a občanské - A) Potřebná?

1. Sociální problém

Potřeba integrace Romů, kteří jsou zvyklí žít podle své specifické kultury a přizpůsobení se většinové společnosti je pro ně náročným úkolem.

Existují rozpory, pokud chceme o problému romského etnika v ČR hovořit jako o problému sociálním. Rozdíly v rovnosti jsou dány diskriminací vůči určité menšině, v tomto případě vůči Romům, a projevují se jako izolace této skupiny v určité oblasti, např. v oblasti trhu práce nebo vzdělávání.

Již od poloviny 80. let měli Romové tendenci soustřeďovat se do územních a sociálně izolovaných seskupení v rámci měst. Vznikají tak městské části, kde dominuje převážně romské obyvatelstvo. Dochází tak ke směšování již adaptovaných a neadaptovaných Romů, které vede k celkovému poklesu životní úrovně v daném místě a ztrátě vzorců chování typických pro majoritní a evropskou kulturu. Konečným důsledkem může být izolace těchto komunit a soužití v pospolitosti podle tradiční romské společnosti. Životní šance Romů jsou tak ohroženy a vzniká nebezpečí sociální degradace.

Diskriminace a vyloučení Romů je z pohledu většinové společnosti spojeno s jejich využíváním sociálních dávek. Základní problém vznikl již na počátku 90. let, kdy byla provedena reforma sociálního systému a mnozí lidé včetně Romů se jí nedokázali přizpůsobit. Vznikl problém zneužívání dávek, které je charakteristické přivýdělky prací na černo nebo spokojeností s životní úrovní, kterou pokryjí sociální dávky a lidé se nesnaží svoji situaci nějak zlepšit.

Tento směr vzorců chování romského etnika může mít svůj původ již v tradiční romské společnosti, kdy se její členové o všechno dělili a sdíleli společné problémy. V současnosti se Romové sdružují do územních a sociálně izolovaných komunit ve městech. Důvodem mohou být právě tradiční uspořádání, která zajišťovala svým členům sociální jistoty a pomoc. Nyní tuto sociální pomoc Romové požadují od majoritní společnosti na jejímž okraji žijí. Romové považují zajištění sociálních jistot za povinnost státu vůči svým občanům. Stát by měl podle nich zajistit základní potřeby a práci, považují sociální jistoty za něco prostě daného. Výsledkem je závislost na pomoci od státu a její vymáhání.