Komunikace v průběhu kontaktu s klientem

Praxe pomáhajících profesí přináší jejich vykonavatelům potřebu vstupovat alespoň někdy do osobního kontaktu s klienty. Tato práce se pokouší shrnout pravidla a podmínky, za kterých by měla tato komunikace mezi pomáhajícím pracovníkem a klientem probíhat. Nejprve se zmíníme o podmínkách rozhovoru obecně, následně o aktivitě pracovníka během rozhovoru a o významu a průběhu naslouchání klientovi. Poté bude pojednáno o prvcích respektujícího dialogu a závěrem krátce také o pokračování kontaktu po rozhovoru.
Podklady pro tuto práci byly čerpány z knihy Karla Kopřivy Lidský vztah jako součást profese1.


Podmínky pro rozhovor

Základní podmínkou rozhovoru s klientem je čas. Jednak je třeba si vyhradit čas dostatečný. Jako optimální je uváděna délka od třiceti do šedesáti minut. Druhou nezbytnou podmínkou s časem související je dodržet dobu pro rozhovor vymezenou. Její zkrácení může v klientovi vyvolat pocit nedostatečného zájmu pracovníka o jeho problém. Negativní je však i její prodloužení, protože v tomto případě může klient nabývat pocit, že jeho problém je mnohem závažnější, když je na jeho řešení náhle třeba více času, nehledě na to, že dalším pocitem, který se může u klienta evokovat, je pocit, že si pracovník neví s jeho problémem rady, když mu potřebuje neplánovaně věnovat mnohem více času. Doporučuje se tedy umístit do zorného pole hodiny, které umožní kontrolovat čas a podle toho také ovlivňovat průběh rozhovoru.