Lidé na okraji společnosti - postavení židovského a romského obyvatelstva v českých zemích po roce 1848

Moje seminární práce se věnuje skupinám osob nějakým způsobem vyčleněným z většinové společnosti českých zemí v období po roce 1848. Kategorie lidí, které nejsou majoritou přijímány, existovaly vždy. Jednalo se o osoby, které určitým způsobem vyčnívali či nesplňovali představy většiny o správném, mravopočestném a slušném chování. Majorita žila (a žije) v zajetí mnoha předsudků, které si na základě jednotlivostí vytvořila o celé skupině lidí. Nutno poznamenat, že předsudky také existují na obou stranách, a proto leckdy ani příslušník ze společnosti vyloučený příliš netouží po začlenění. Moje práce ukáže konkrétně vývoj židovských obyvatel a Romů v českých zemích.
Židé ve sledovaném období nežijí “na okraji“ v pravém slova smyslu. Pragmatická politika Josefa II. znamenala v mnoha oblastech konec diskriminačnímu pohledu zákona na tuto skupinu, ale po staletí pěstované předsudky se nedají tak snadno odstranit zákonným nařízením. Nicméně v první polovině 19. století se Židé zapojují do hospodářského, kulturního i politického života země. Práce se zaměřuje především na českožidovské asimilační tendence, splývání s německým národem je zmíněno pouze okrajově, samozřejmě není opominuto ani sionistické hnutí, které získává své stoupence na přelomu století. I přes odstranění omezujících zákonů se ve sledovaném období zvedá nová vlna antisemitismu, který Židy diskriminuje a mnohdy jim nedovoluje žít stejně hodnotný život, jako příslušníkům většinové populace, nicméně se předsudky snaží aktivně vyvracet.