Mezinárodní zadluženost – příčiny a možná řešení

1. Úvod
Jako téma své seminární práce jsem si vybrala mezinárodní zadluženost, protože tento globální problém je v současnosti svým charakterem jedním z nejsložitějších problémů ve světové ekonomice. Komplikuje globální platební rovnováhu, stabilitu finančně úvěrového systému, brzdí rozvoj mezinárodní ekonomické spolupráce a integrace a celkově v poslední době zhoršuje spolu s projevy dalších globálních problémů klima mezinárodní spolupráci. Cílem mé práce je nastínit postupný vývoj mezinárodní zadluženosti od jejích počátků ve druhé polovině 20. století až po současnost, příčiny a různé možnosti řešení této problematiky.
2. Vývoj mezinárodního zadlužení
Mezinárodní ekonomické zadlužení se stejně jako další globální problémy objevuje nejprve jako problém dílčího rázu. Obecnou podmínkou jeho vzniku byl vznik světového hospodářství a následný rozvoj mezinárodního pohybu kapitálu mezi zeměmi s různou ekonomickou úrovní. Během několika desetiletí nabývá tento problém na své závažnosti a od 70. let, kdy enormně narůstá nejen kvantitativně, ale mění se i kvalitativně, se stává jedním z komplexních intersociálních globálních problémů se všemi atributy jim připisovanými. Jeho dnešní podoba se postupně vytvářela z okrajových poruch fungování systému mezinárodních ekonomických vztahů v meziválečném a poválečném období.
Prvopočátky tohoto problému můžeme zařadit již do období 50. a 60. let 20. století, které bylo zejména ve světovém tržním hospodářství obdobím stabilizace. To vytvořilo atmosféru bezstarostnosti, která se vyznačovala dostatkem volného podnikatelského i zápůjčního kapitálu. Dochází k vládním či vládami garantovaným půjčkám a úvěrům, které však byly velmi často využívány neefektivně, například na spotřební účely, administrativu, armádu či krytí schodku běžných účtů platebních bilancí. Značná část z nich nebyla účelově vázána a jen zřídka byly využívány na modernizaci a strukturální přestavbu rozvojových ekonomik. K neracionálnímu využívání zahraničních zdrojů přispěla navíc i ovzduší studené války.


K mimořádně významnému nárůstu zadlužení dochází v 70. letech. Ve světovém hospodářství se v té době objevují tzv. strukturální krize a v roce 1973 nastává první ropný šok, který nesmírně urychlil diferenciaci rozvojových zemí. Vlivem desetinásobného vzrůstu cen ropy se rapidně zvýšily exportní ropné příjmy rozvojových zemí vyvážejících ropu. Avšak většina z nich nebyla schopná absorbovat tyto tzv. petrodolarové přebytky ve vlastní ekonomice, takže zpočátku jich byla většina uložena v bankách zemí OECD. Příliv petrodolarů do těchto bank vytvořil přebytek kapitálu, který ani RTE nestačily absorbovat, a proto byl nabízen solventním rozvojovým zemím. Za solventní rozvojové země byly považovány země v té době rozvinutější, které byly vybaveny rozsáhlejšími zdroji a měly perspektivu úspěšného rozvoje. Z věcného hlediska byly tedy půjčky poskytovány především nově industrializovaným a prosperujícím rozvojovým zemím, nikoli však zemím pomalu rostoucím nebo stagnujícím s velkými sociálními a jinými problémy. Hlavní oblastí proudění půjček byla Latinská Amerika, méně pak peníze proudily do Asie a nejméně do chudé Afriky.