Morální právo podle Lon L. Fullera

Úvod
Lon L. Fuller (1902-1978) byl profesorem na Harvard University, kde byl jeho žákem mimo jiné Ronald Dworkin. Jeho stěžejním dílem byla Morálka práva (1964, 1969), která byla přeložena do několika jazyků a vyvolala velký ohlas. Ve své práci kritizoval myšlenky Hanse Kelsena, H.L.A. Harta, Ronalda Dworkina a Marshalla Cohena. Kniha se zakládá na Fullerových přednáškách z dubna 1963 na Yale Law School, které autor přednesl na počest Williama L. Storrse.

Největším přínosem námi rozebíraného díla je stanovení osmi základních pravidel, kterými se má zákonodárce řídit při tvorbě práva (obecnost práva, vyhlašování práva, problém retroaktivních zákonů, jasnost a bezrozpornost zákonů, stálost práva v času, vykonatelnost, shoda mezi úředním postupem a deklarovaným pravidlem). Podle Fullera je velmi důležité, aby existovala určitá vazba mezi normotvůrcem a občanem. Jeho musí brát normotvůrce v potaz.
Cílem této práce je nejen shrnout a podrobněji vysvětlit Fullerovy požadavky na vnitřní morálku práva, ale i kriticky je zhodnotit v rámci našich dosavadních právních znalostí a pokusit se o paralelu s podmínkami českého, potažmo kontinentálního právního myšlení.