Ošetřovatelská péče o rizikového novorozence s perzistující plicní hypertenzí (PPHN)

1 CHARAKTERISTIKA ONEMOCNĚNÍ
Perzistující plicní hypertenze novorozence (PPHN) je soubor příznaků charakterizovaný zvýšeným plicním cévním odporem, což vede ke zkratování neokysličené krve přes fetální spojky (Botallova dučej, oválné okénko) zpět do systémového oběhu. Následkem tohoto děje vzniká těžká systémová hypoxémie. (Fendrychová, Borek, 2007, s. 201)
Rozvinutí plic bezprostředně po porodu způsobuje pokles cévního odporu v plicních cévách. Průtok krve plícemi se zvyšuje, stoupá nasycení krve kyslíkem (O2), uzavírají se fetální pravolevé zkraty (Botallova dučej, oválné okénko). Do této hemodynamické přestavby může negativně zasáhnout několik patologických stavů. Plicní tepny novorozence mají větší pohotovost ke konstrikci než u dospělého člověka. Přetrvávání vysoké plicní vaskulární rezistence může být způsobeno vývojovou anomálií plicních tepen či akutním poškozením tohoto adaptačního mechanismu. (Dort, Dortová, 2006, s. 52)

1.1 Příčina vzniku

Vlastní příčina může být primární - idiopatická, způsobena poruchou vývoje plicních arterií či sekundární - způsobená perinatálními komplikacemi. Mezi sekundární příčiny řadíme asfyxii (intrauterinní či porodní), poruchy homeostázy (hypoxémie, acidóza, hypoglykémie, hypokalcémie, hypotermie, polycytémie), aspiraci krve nebo mekonia, infekce (sepse, pneumonie), vrozené brániční hernie (vzniklá v důsledku plicní hypoplazie), léky podávané matce v graviditě (inhibitory prostaglandin - synestázy) či iatrogenně vzniklý pneumotorax (v důsledku nesprávné ventilace). (Dort, Dortová, 2006, s. 52)