Pedagogická psychologie pro 4. a 5. ročník

Psychologické zákonitosti procesu vzdělávání a výchovy (s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem člověka)zkoumá pedagogická psychologie. Podle Václava Příhody ji můžeme definovat jako soustavu poznatků o vnitřní zákonitosti změn navozených v chování člověka během výchovně vzdělávacího procesu. L.Ďurič charakterizoval pedagogickou psychologii jako vědu o psychologických zákonitostech permanentního a cyklického vzdělávání a výchovy dětí, mládeže a dospělých.
Pedagogická psychologie se zabývá aplikací psychologických poznatků v pedagogické praxi, tj. ve vyučování a výchově dětí, mládeže i dospělých. Zkoumá změny v osobnosti jedince podmíněné a navozené výchovně vzdělávacím procesem. Zdá se, že poznatek, citový zážitek, každý zvyk, mění nějak osobnost. Právě těmito změnami vyvolanými sociálními a výchovnými stimuly se zabývá pedagogická psychologie, která usiluje o řešení např.:
- otázek poznávání a utváření psychiky a osobnosti žáků (dětí i dospělých),
- zvláštností jednotlivých vývojových etap osobnosti ve vztahu k vyučování a výchově,
- problémů psychologických základů vyučovacího procesu,
- otázek účinnosti didaktických postupů,
- předpokladů racionalizace vyučování a výchovné práce,
- motivace v pedagogickém procesu (význam potřeb, zájmů atd.),
- problémů poznávací činnosti a jejího rozvoje ve výchovně vzdělávacím procesu,
- zjišťování příčin špatného školního prospěchu žáků,
-problémů psychologických základů výchovy (tělesné, intelektuální, estetické, polytechnické, volní, charakterové, citové a mravní),
- problému kázně z hlediska psychologického,
- problémů psychologie žákovského kolektivu, jeho utváření a ovlivňování,
- vlivu základních činitelů vývoje na osobnost (dědičnost, prostředí, výchova, sebevýchova),
- problémů mechanismů utváření duševních zvláštností (socializace, nápodoba, identifikace atp.) během výchovné a vzdělávací činnosti,
- poznávání talentovaných žáků a péče o ně.
Předložený vzdělávací obsah v pedagogické psychologii netvoří a ani nemůže tvořit úplný a ohraničený okruh všech již známých poznatků v této oblasti. Jde pouze a o pars pro toto, tedy část, která zastupuje celek, a to část, která se autorům jevila jako užitečná pro pedagogy a vychovatele všech typů.